Pokud bychom si ze zvědavosti položili otázku, ke kolika vraždám, ve kterých se vyskytla záhada zamčeného pokoje či podobná záhada s nádechem nadpřirozena, došlo v reálném světě oproti světu fikce – ve kterém jsou u mnoha autoru detektivního žánru velmi oblíbenou a častou „přísadou“ jejich zločinů vymyšlených s nesmírnou fantazií –, po kratším pátrání bychom zjistili, že zatímco ve světě fikce došlo v současnosti již k nepřebernému množství záhad zamčených pokojů, které byly všechny náležitě objasněny Velkými detektivy, v reálném světě se záhady zamčených pokojů vyskytovaly zřídkakdy, přičemž ani většinou nebyly příliš uspokojivě vyřešeny (respektive vůbec). Přehled nejznámějších skutečných záhad zamčených pokojů (anebo jejich variací) je uveden níže a to včetně popisů klíčových okolností těchto případů.
PŘÍPAD ISIDORE FINKA
(10. 03. 1929, USA, New York)
Isidore Fink bydlel v domě na Východní 4. na rohu 132. ulice a Páté avenue v New Yorku. Přízemí, které obýval, mu sloužilo jako byt a zároveň jako prádelna, kterou provozoval.
Onoho osudného večera se Isidore Fink vrátil domů kolem 22:15. Na všech oknech a dveřích měl několik zámků a závor, protože se obával, že by ho mohli vykrást, nakolik okolí, ve kterém bydlel, nebylo právě nejbezpečněji. Pokaždé pečlivě zamykal, přičemž dovnitř pouštěl jenom pravidelné zákazníky. Přibližně ve 22:30 (tj. patnáct minut od návratu domů, když byl předtím osobně doručit čerstvé prádlo několika zákazníkům) zaslechla z prádelny paní Locklan-Smithová, sousedka Isidora Finka, hlasitý křik a zvuky úderů – jako by někdo s někým zápasil – a proto zavolala policii.
Přivolaný strážník z noční pochůzky po rychlém zjištění situace a zaklepání na dveře, po kterém nedostal žádnou odpověď, stiskl kliku vchodových dveří, aby vzápětí zjistil, že tyto jsou zamčené. Stejné platilo o dveřích vzadu za domem. Jelikož byla všechna okna v přízemí zavřená a zamřížovaná, nezbývala jiná možnost, než se dovnitř dostat násilím – malým úzkým větracím oknem, které bylo nad vchodovými dveřmi. Toto okno rozbili a následně se dovnitř protáhl malý chlapec, který právě procházel kolem (dospělý by se oknem protáhnout nedokázal). Chlapec zevnitř odemkl a odjistil pojistku vchodových dveří.
Isidora Finka našli ležet mrtvého na podlaze se dvěma kulkami v hrudi a jednou kulkou v levém zápěstí. Nikdo další se v bytě oběti na přízemí domu nenalézal. Nikde nebyla ani zbraň, která způsobila oběti smrtelná střelná poranění. Peníze v kapsách kalhot oběti a v pokladně byly nedotčené.
Jakým způsobem vrah zmizel? Proč nikdo neslyšel výstřely? A pokud šlo o sebevraždu (jakkoli nepravděpodobnou) anebo nehodu, tak kam zmizela zbraň, ze které se střílelo?
Otázek bylo přespříliš a navíc se nepodařilo zjistit žádný potenciální motiv k vraždě, podezřelého ani jiné stopy. Newyorská policie označila vraždu za „neřešitelnou záhadu“.
Případ Isidore Finka je proto považován za první záhadu zamčeného pokoje, která se stala v reálném světě.
PŘÍPAD LAETITIE TOUREAUXOVÉ
(16. 05. 1937, Francie, Paříž)
Laetitie Toureauxová žila dvojí život – během dne pracovala v továrně na lak na boty a během noci se pod falešným jménem živila jako servírka v jistém podniku, který se netěšil příliš dobré pověsti.
Jednoho večera nastoupila v čase 18:27 na zastávce Porte de Charenton do vagónu 1. třídy linky číslo 365 pařížského metra. Na následující zastávce Porte Dorée nastoupili v čase 18:28 (přesněji odhadem necelých devadesát vteřin po opuštění zastávky Porte de Charenton) do tohoto vagónu další cestující, kteří objevili Laetitii Toureauxovou, která měla v krku zabodnutou dýku podobnou stiletu. Nepochybně zde došlo k násilnému činu. Pitva odhalila, že úder dýky byl veden obrovskou silou, rychlostí a přesností na krční tepnu, což napovídalo, že šlo o práci profesionálního zabijáka, přičemž použitý druh zbraně měl být zase jakýmsi jeho podpisem.
Problémem bylo, že ve vagónu kromě oběti nikdo nebyl; podle výpovědí několika svědků byla Laetitie Toureauxová jedinou osobou, která nastoupila na zastávce Porte de Charenton do vagónu 1. třídy, přičemž na příští zastávce Porte Dorée nikdo neviděl z tohoto vagónu kohokoli vystupovat. Rovněž se dovnitř nemohl dostat žádný další cestující metra, protože spojovací dveře mezi vagóny byly zamčené. Vyšetřování nepřineslo prakticky žádné odpovědi, po vypuknutí 2. světové války byl případ odložen a proto zůstal do současnosti nevyřešen.
Případem se zvlášť zabývá kniha od Gayle K. Brunellové a Annette Finley-Croswhitové, která vyšla v roce 2010 pod názvem Murder in the Métro: Laetitia Toureaux and the Cagoule in 1930s France.
PŘÍPAD GARETHE WILLIAMSE
(16.08. 2010, Velká Británie, Londýn)
Gareth Williams byl zaměstnancem MI6. Poté, co se několik dní neukázal v práci, objevila policie po získání povolení vstupu do jeho bytu v nejvyšším patře domu na Alderney Street v Pimlico (městské čtvrti Londýna) v koupelně jeho mrtvolu. Nahé tělo bylo nalezeno v červené sportovní tašce značky North Face, která byla položena uprostřed vany.
A nyní záhada: sportovní taška, uvnitř které se nalézalo tělo Garethe Williamse, byla zavřena dvěma zipy, přičemž tyto byly spojeny zamčeným visacím zámkem a klíč od něj se našel uvnitř sportovní tašky. Policie nenašla na těle mrtvoly ani v bytě mrtvého žádné stopy, které by nasvědčovaly, že smrt nastala cizím zaviněním.
Mimo jiné byla nadnesena i vyšetřovací verze, zda se samotný Williams nemohl zavřít a zamknout zevnitř sportovní tašky. Policie proto za účelem prověření této možnosti přizvala k případu rozličné specialisty: experta na jógu, který dokázal, že bylo možné, aby se mohl člověk sám „poskládat" uvnitř sportovní tašky do polohy, v jaké byla nalezena mrtvola; dva eskamotéři pak sice dokázali, že bylo možné tuto tašku zevnitř zazipovat, ale navzdory 400 pokusům se ji nepovedlo přijít na způsob, jak by mohl člověk sám zevnitř tašky oba zatažené zipy spojit visacím zámkem a ten zamknout tak, aby klíč zůstal uvnitř tašky. Zní to jako záhada, která by byla výzvou i pro Velkého Merliniho.
Oficiálně byl případ metropolitní policií uzavřen jako nehoda, která byla podle ní „nejpravděpodobnějším scénářem“, tj. že se Gareth Williams ve sportovní tašce uzamkl sám.
Životem Garethe Williamse se v roce 2015 volně inspiroval pětidílný seriál pod názvem London Spy.
Autor článku: Severín Sincilery
© Libor Zezula, 2010 / Illustrations: Ales Zezula, 2010
