Řada II.: Sir Henry Merrivale

Detektivky psané pod pseudonymem Carter Dickson.

Merrivale, H.M. nebo Maestro je baronet, potomek Kavalírů (rytířů podporujících krále Karla I. za Aglické občanské války 1642 - 1651). Je zároveň doktor i právník, v prvních knihách ještě navíc šéf vojenské rozvědky. Jeho 'Watsonem' je hlavní inspektor Masters, s kterým se H.M. často hádá. Merrivale je plešatý a podsaditý chlapík Churchillovského typu, kouří odporné cigarety, nosí ošklivé klobouky a ve tváři má zlomyslný výraz. Hodně knih v sobě obsahuje prvky frašky, někdy velmi humorné, často jen směšné. Někteří z jeho pomocníků, např. Ken Blake, se objevují ve více než jedné knize. Používaná fráze je 'výsměšná paličatost věcí všeobecně'. H.M. také nesnáší mazlení a cicmání. V začátcích je popsán jako zuřivý socialista, později se takto absolutně neprojevuje! Zdá se, že vůbec nestárne.

V češtině žádná z knih se Sir Henry Merrivalem nevyšla, pouze ve slovenštině v roce 1940 kniha Štvrtý hosť (Death In Five Boxes).

Co se týká povídek pod pseudonymem Carter Dickson, je situace trochu složitější: v Čechách spatřily světlo světa povídky Muž s kožešinovým límcem v (kupodivu) horrorové antologii Tichá hrůza v roce 1967 (stejná povídka vyšla s názvem Nové vraždy za starú ve slovenské antologii Moje najmilšie strašidlá v roce 1969) a další pak v antologii Zločin na všech rovnoběžkách v roce 1992 - její název je Poslední piknik. Třetí z povídek Cartera Dicksona lze najít ve sbírce Jedenadvacet detektivů (Odeon, 1970) - její název je Vražda v neexistujícím pokoji. Jen pro přesnost uvádím, že stejná povídka je v antologii První tucet světových nejlepších autorů (BB Art, 1995) s jiným názvem -Zločin v záhadném pokoji. V této sbírce je uveden jako autor John Dickson Carr, což je v podstatě chyba, způsobená možná záměrně proto, že v Čechách a na Slovensku je přece jen známější pod svým jménem než pod pseudonymem Carter Dickson. Poslední z povídek se nachází ve sbírce Záhada zamčeného pokoje a má název Stříbrná záclona. I v této sbírce je jako autor uveden John Dickson Carr. Povídka pochází z anglického originálu The Department Of Queer Complaints, které autor vydal pod pseudonymem Carter Dickson. Zároveň jsem ovšem našel zmínku, že stejná kniha byla vydána později pod jménem John Dickson Carr, takže je možné, že Mike Ashley, který knihu sestavoval čerpal z tohoto vydání a proto použil jako jméno autora John Dickson Carr. Co se týká přesného přehledu různých vydání jednotlivých povídek, odkazuji na sekci Česká a slovenská vydání.

Ohledně pseudonymů jen poznámku, že obecně je u JDC v těchto věcech zmatek a i v Anglii nebo Americe občas vycházejí knihy pod jedním nebo druhým jménem střídavě podle roku vydání (dalším takovým příkladem je sbírka The Third Bullet and other stories, která je z roku 1954 s autorem JDC, ale samotná povídka The Third Bullet vyšla samostatně v roce 1937 pod pseudonymem Carter Dickson). Někdy je tedy možné si autora vybrat. Obecně zdá se platí, že v novějších vydáních občas použije vydavatel známější jméno John Dickson Carr z prodejních důvodů.

Ze série detektivek s Henry Merrivalem jsem přečetl The Judas Window (Jidášovo okno), obecně hodnocenou jako jednu z nejlepších od Cartera Dicksona / Johna Dicksona Carra (česky ovšem nevyšla, vypomohl jsem si americkým vydáním). Zápletka týkající se oblíbeného tématu vraždy v zamčené místnosti je zajímavá, takže sám za sebe se k dobrému hodnocení mohu přiklonit. Přesto poznamanávám, že raději mám detektivky s Dr. Fellem, H.M. mi zatím nějak k srdci nepřirostl. Navíc je Jidášovo okno netypické tím, že se v podstatě z větší části odehrává v soudní místnosti při obhajobě předpokládaného vraha, kterou vede právě Sir Henry Merrivale. A jako poslední poznámku uvádím, že The Judas Window vyšla i pod názvem The Crossbow Murder (Vražda samostřílem).

The Red Widow Murders (Vraždy rudé vdovy) je slušná detektivka s hutnou temnou atmosférou odehrávající se v londýnském starém domě. Zde se nachází místnost po leta zapečetěná, ve které došlo k několika vraždám. Malá společnost lidí se rozhodne udělat experiment a jeden z nich musí v místnosti strávit 2 hodiny. Po uplynutí této doby je však opět nalezen mrtev, ačkoli všichni ostatní místnost hlídali zvenčí. Efektní historická odbočka do doby Velké francouzské revoluce a její vazby k domu a místnosti dodává knize na kvalitě. Ač řešení není úplně podle mého gusta, kniha se velmi dobře čte. Pohodové dvě hvězdy.

Stejně dobrá (možná i lepší) je The Curse Of The Bronze Lamp (Prokletí bronzové lampy), kde žena přiletí do Anglie s bronzovou lampou nalezenou ve vykopávkách v Egyptě. O lampě se říká, že je prokletá a její majitel zmizí beze stopy. Přesně to se stane, protože se tato žena při příchodu na své panství ztratí dříve, než dojde do svého pokoje. Zvláštní detektivka, ale velmi dobře se čte, takže doporučuji.

The White Priory Murder (Vražda na White Priory) je velmi slušná detektivka s dobrou atmosférou a neuskutečnitelnou vraždou v altánu, kolem nějž se nachází jen neporušený sníh a jediné stopy jsou od člověka, který vraždu nemohl provést... Příjemné čtení a řekl bych klasická "Dicksonovka"... Dvě hvězdy a něco navíc a konstatování, že starší věci od Carra jsou prostě lepší... obecně do konce války psal JDC nejlepší detektivky, poté už to nebylo takové. Ne samozřejmě všechny, ale pokud hledáte to lepší z Carra/Dicksona, tak spíš v knihách v rozmezí 1930-1945 (nu dobrá, to skoro nejlepší, což je He Who Whispers, je z roku 1946 - viz sekce Dr. Fell).

The Plague Court Murders (Vraždy v Plague Court) je první detektivka s Henry Merivallem a je třeba říct, že je to naprosto klasicky Carrovka od A až do Z. Takřka absolutní záhada zamčené místnosti kořeněná temnou atmosférou starého domu, u kterého je v zahradním altánu probodnut muž (kouzelník, exorcista - jak chcete), který z domu slíbí vyhnat ducha katova pomocníka Playga... bohužel je v hermeticky uzavřeném altánu probodnut právě jeho dýkou, přičemž sebevražda nepřichází v úvahu... prostě klasičtější detektivku se záhadou zamčené místnosti snad ani nelze předestřít (a tak mě jen trochu mrzí, že tahle kniha nespadá do Fellovské série [viz moje poznámky k Merrivalovi výše :-) ] - byla by ještě lepší - tedy alespoň pro mě :-) ). Ale jinak opět potvrzení, že Carrovo starší období je "zlaté"... Za tři hvězdy a díky strašidelné atmosféře Plague Court domu lepší než The Judas Window (opět pouze moje subjektivní hodnocení).

The Peacock Feather Murders (Vraždy pavího pera) je potěšující záležitost pro milovníka ZZP. Carrova klasika v tom nejlepším duchu. Nová vražda, která se odehrála podle schématu jiného nevyřešeného zločinu v nedávné minulosti. Policie je k případu pozvána předem a přesto v hlídaném domě a sledované místnosti dojde ke střelbě. Vrah se vypařil a je na H.M., aby s případem pomohl a vysvětlil, co znamená deset šálků na stole a přehoz s vyšitými pavími pery. Vyšetřování probíhá, ale dojde ke třetímu pozvání na jiné místo. I zde, navzdory uzavření okolí domu, dojde ke zločinu. Vrah v bílých rukavicích opět mizí... I přes několik zvratů na konci pak H.M. usvědčí zločince a vysvětlí celou záhadu. Mmmmm, skvělé, poslední třetinu knihy jsem přečetl skoro bez dechu :-) Za mě bez váhání tři hvězdy!

Seeing Is Believing (Vidět znamená věřit) je - aspoň pro mě - překvapivě zábavná záležitost. Nejde o klasickou ZZP, nicméně o jistou variantu tohoto problému jde (výměna dýky na stolku, který je v místnosti se 4 svědky, kteří se ke stolku nepřiblížili a jsou schopni odpřisáhnout, že se tam nikdo jiný nemohl dostat). I přesto, že nejde o ZZP v pravém slova smyslu, kniha se velmi dobře čte a ačkoli výsledné řešení dvou záhadných problému (ve druhém případě se jedná podobný problém - jak se jed mohl dostat do půlky grapefruitu, když druhá byla neškodná) není úplně bez kazu, ve výsledku jde doopravdy o lepší "Carrovku". A navíc - H.M. je zrovna tady vykreslený celkem zábavně a vtipně (což se rozhodně o všech Merrivalovkách nedá tvrdit). A tak za mne dvě hvězdy a doporučení si přečíst (bohužel pouze originál).

She Died A Lady (Zemřela dáma) je další z Merrivalovek. A hned na začátku předesílám, že je velmi dobrá. Nachází se v ní jak Carrova klasická záhadná vražda, tak i problém najít správného vraha. A byla vůbec dvojnásobná smrt vražda? Nešlo pouze o sebevraždu, když na okraj útesu vedly jen stopy dvou lidí? Všechno tohle musí Maestro vyřešit. Překvapivé rozuzlení, několik humorných scén s H.M. (ačkoli je jinak, až na výjimky, v Carrovo dílech nemusím, tady je shledávám docela zábavné) a ve výsledku nečekaně dobrá kniha. Dvě a půl hvězdy.

The Unicorn Murders (Jednorožec a vraždy) a opět Sir. H.M. v akci. Název knihy je podivný (na konci se čtenář dočká vysvětlení), ale ani samotná detektivka mě moc nepřesvědčila. Souboj dvou francouzských protivníků (detektiva a "lumpa") sledovaný vypravěčem, který se jako agent do případu zaplete, je plný někdy těžko uvěřitelných skutečností. Už jen předpoklad, že se všeobecně neví, jak přesně vypadá známý francouzský detektiv (a ani jeho proradný protivník) ve mně vyvolával od začátku pochyby. Přišlo mi to celé moc přeplácané: pěstní souboje se v průběhu knihy vyskytnou minimálně dvakrát (je to klasická "golden age" detektivka, ne?), záměny osob a za vlasy přitažená řešení... Hmmm, tohle není a nejspíš nebude moje oblíbené dílo. Půl hvězdy za snahu. :-)

The Punch And Judy Murders (Loutkové vraždy) Další Merivallovka. Už dopředu musím poznamenat, že stylem podobná předchozí knize The Unicorn Murders. Což znamená, že žádný zázrak. Příběh plný přestojení, s tajemným agentem v pozadí a dvěmi stejně provedenými vraždami na dvou různých místech. Trochu komplikované, neuvěřitelné, bez zamčené místnosti... hmm, nic zvláštního. Polovina hvězdy a i to jen tak-tak. Mimochodem, starší název The Magic Lantern Murders - Vraždy za svitu magické lampy, lépe vystihuje děj, který jinak s loutkami nemá vůbec nic společného (no, něco málo ano - jde o to, jak jsou oběti oblečené...).

Nine - And Death Makes Ten (Devět a smrt přidá desátého) Příběh odehrávající se na zámořské lodi plující z Ameriky do Anglie během druhé světové války. Během plavby dojde na lodi k jedné vraždě a den nato i ke druhé. Protože kromě posádky cestuje jen devět pasažérů a na místě první vraždy pachatel zanechal otisky prstů, je nasnadě, že se všem cestujícím otisky sejmou. Problém ale je, že žádný z otisků z místa vraždy nesedí na nikoho na lodi. A protože jedním z pasažérů je i Maestro Merrivale, je pátrání po neexistujícím vrahovi na něm. H,M, to nakonec odnese pěknou boulí, ale pachatel je dopaden. V této detektivce nejde o klasickou ZZP, ale je to čitelné a celkově uspokojivé čtení. O něco víc než bod, řekněme, že o půl bodu - takže 1,5 hvězdy.

1.	The Plague Court Murders - ZZP	1934
2.	The White Priory Murders - ZZP	1934
3.	The Red Widow Murders - ZZP	1935
4.	The Unicorn Murders - ZZP	1935
5.	The Punch And Judy Murders (The Magic Lantern Murders)	1936
6.	The Peacock Feather Murders (The Ten Teacups) - ZZP	1937
7.	The Judas Window (The Crossbow Murder) - ZZP	1938
8.	Death In Five Boxes [slovensky Štvrtý hosť]	1938
9.	The Reader Is Warned	1939
10.	And So To Murder	1940
11.	Nine - And Death Makes Ten (Murder In The Submarine Zone)	1940
12.	Seeing Is Believing (Cross Of Murder)	1941
13.	The Gilded Man	1942
14.	She Died A Lady	1943
15.	He Wouldn't Kill Patience - ZZP	1944
16.	The Curse Of The Bronze Lamp - ZZP	1945
17.	My Late Wives - ZZP	1946
18.	The Skeleton In The Clock	1948
19.	A Graveyard To Let	1949
20.	Night At The Mocking Widow - ZZP	1950
21.	Behind The Crimson Blind	1952
22.	The Cavalier's Cup - ZZP	1953
23.	Merrivale, March, And Murder (antologie sestavená Douglasem Greenem)	1991

*) poznámka ZZP za názvem detektivky znamená, že daný titul patří do žánru "záhada zamčeného pokoje"

**) Červené hvězdy je moje hodnocení detektivek, které jsem četl. U ostatních prozatím ponechávám fialovou hvězdu s hodnocením G. Shortlinga. Nejslabší detektivky jsou bez hodnocení - místo hvězdy je mínus (pokud jsem je četl, tak červené mínus, v opačném případě fialové od G. Shortlinga).